Do keřů v Kraji

Kraj

/lezavá bába …/

po keřích na kraji lesa
cáry kouře snovají
jako bílé vlasy smrtky
co přes košťály nadrásala
za ní v poli leží    hlad

odsekané v listí tlejí
zahozené ruce klenu
z těla stromu húsle zbyly
javor padl katem     sťat

/…do kraje zafouká/

Odrazy pod korunami

Fangorn

/pastýř lesa…/

v kalužích pod korunami
šaty stromů       poházené
jak paleta malíře jsou
kde štětcem z létovlasu
děcko barvu rozpatlává

také jsou v nich slzy    moře
co bříza na zem vyplakala
a své copy zapletené
vinou větru       rozčesává…

/…večer mlhu sbírá/